„Mám ten olej ho radši vylít do kanálu, nebo vám ho položit ke dveřím?“ Pohádala jsem na sběrném místě

Vylít starý olej do dřezu je někdy ta nejjednodušší možnost, jak s tímto odpadem naložit. Člověk by sice chtěl být odpovědný a dělat něco pro životní prostředí. Ale ze strany jiných lidí je mu to natolik komplikováno, že na svou snahu může zcela rezignovat. A potom začne dělat i záměrné naschvály.

Asi není moc lidí, co by použitý olej vylévali do odpadu, toalety, nebo kanálu. Každý se snaží chovat ekologicky a odpovědně a odnést ho do specializovaných popelnic. Ale ne vždy jsou. A tak jedním z dalších míst, kam se dá olej donést, jsou sběrné dvory. Ale ani s nimi to není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

Jsem celkem obyčejná ženská, co se snaží žít tak trochu ekologicky. Vytřídím papír, plasty, sklo, všechno, jak má být. Ale pak je tu ten olej. Použitý olej z kuchyně, co člověk nechce jen tak vylít do dřezu, aby to neucpalo nebo neznečistilo potrubí. Tak ho slévám do dvoulitrové PET lahve, poctivě, kdykoliv něco smažím. A když je plná, začne ta legrace, co s ním.

Doporučený článek:  "Jsem tu stále v otevírací době, mám nárok na plnohodnotné obsloužení," hádal jsem se s prodavačkou v obchodě

Město, kde bydlím, na tohle nějak nebylo připravený. Nejsou tady žádný speciální popelnice na olej. Olej se nehází jen tak do normálního odpadu, a tak jsem zjistila, že nejlepší místo je sběrný dvůr. Ale co když je otevřený jenom ve chvílích, kdy já nemůžu? Já do práce chodím brzy ráno a vracím se až večer, kdy už je zavřeno.

Tak jsem se jednou rozhodla a zavolala tam. Hlásí se vedoucí a já mu vysvětlím, jak to mám obtížný s tím olejem a otevírací dobou, a jestli bych nemohla nechat tu plnou lahev oleje někde u vrat, když tam prostě přes den nemůžu dorazit. A on mi na to pěkně odsekl, že to nejde, že si mám najít čas a přijet, když to je otevřeno.

Doporučený článek:  Zdravé potraviny mohou být i smrtelně nebezpečné. Pozor na oblíbenou zeleninu nebo čokoládu

„To teda ne,“ říkám mu, „chcete, abych ho vylila do kanálu, nebo co?“ Ale on si stojí za svým, že pravidla jsou pravidla a hotovo. Žádný předávání mimo provozní dobu.

A tak jsem stála s tou lahví v kuchyni a přemýšlela, jestli má cenu být takhle poctivá, když to pak člověka jenom štve. Rozhodla jsem se, že to budu řešit nějak po svém. Nechtěla jsem být ta, co si dělá věci po svém a ničí přírodu, ale taky nechtěla být ta, co se nechá odbýt.

Doporučený článek:  Složení potravinářských výrobků se vždy vyplatí číst. Obsažená éčka zdraví neprospívají

Další den jsem se rozhodla jít s tím olejem do práce. Ano, s dvoulitrovou lahví plnou smažícího oleje v ruce jsem nastoupila do auta a vezla ji několik desítek kilometrů do vedlejšího města. Doufajíc, že zde najdu určenou popelnici, kam olej vyhodím. Tenhle plán vyšel, město kde pracuji je v tomto směru mnohem připravenější než mé bydliště.

Od té doby už recykluji olej jen tímto způsobem, ale je to značně komplikované. Někdy mám proto pořád takové nutkání udělat to, co jsem navrhla v rozhovoru s vedoucím ve sběrném dvoře. Prostě ji postavit k bráně a odjet, však oni už si s ní poradí.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
.

Doporučené články