Ludmila Eiseltová Datum minimální trvanlivosti nebo datum spotřeby. To jsou informace, které bychom měli sledovat při nákupu jakéhokoliv jídla. Jakmile se konkrétní uvedené datum blíží, dochází ze strany obchodníků ke snižování ceny daného produktu. A toho někteří využívají. Příkladem je naše čtenářka Martina, single žena, pro kterou je nákup prošlého jídla standard.
Mám k tomu dva důvody
V obchodech záměrně vyhledávám jídla, která jsou těsně před lhůtou nebo jsou i prošlá. Mám k tomu hned dva důvody. Ten první je etický. Je to jídlo, které musel někdo vyrobit, jehož suroviny se někde pěstovaly, zvířata se někde chovala. Proč by se měl daný kus jídla vyhodit? Nevyšla by všechna ta práce i náklady vniveč? Podle mě ano.
Druhý důvod není etický, ale je čistě finanční. Prošlé nebo procházející věci jsou prodávány za podstatně menší cenu než produkt v plné kvalitě, který vydrží týdny a měsíce. Není problém udělat nákup se slevou 50, někdy i 75 procent.
Zdravotní problémy? Nebojím se
Samozřejmě prošlé maso nebo ryby, to bych si nekoupila. Na to se mám moc ráda a mám strach o své zdraví. Ale suché salámy, jogurty, tvarohy, těstoviny, mouku a další trvanlivé potraviny nebo mléčné výrobky? Proč ne. Nebojím se, že by mi nějak ublížily. A pořád mám svůj vlastní čich a chuť, takže dokážu poznat, kdyby s nimi bylo něco v nepořádku.
Pár dní je nepodstatných
Říkám si, když něco vydrží týdny až měsíce, opravdu potom rozhoduje jeden den o tom, kdy je to stále ještě dobré a kdy ne? Že by ve 23:59 jednoho dne bylo jídlo ještě v pořádku, ale v 00:01 už bylo nepoživatelné, zdraví škodlivé a nebezpečné? Samozřejmě že mi to nedává logiku.
Ušetřím a ochutnám
Etika, úspory, ale i možnost ochutnat něco, na co bych za normálních okolností ani neměla peníze. To jsou tři hlavní důvody, proč v supermarketech přesně vím, kam zajít. Kde je prošlé nebo procházející zboží připraveno pro lidi, jako jsem já. A někdy je tam nával.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek čtenářky Martiny Z., redakčně zkráceno a upraveno.
