Petra Václavíková Dám si věci do košíku a někdo mi je ukradne. To už je vrchol hulvátského chování při nakupování. Že se lidé tlačí před obchodem před otevírací dobou, že se strkají u palety s akčním zbožím, to bývá běžný standard. Ale aby někomu bral jeho zboží z nákupního vozíku, to překračuje všechny meze.
Jsem člověk, který rád nakupuje stále na stejném místě. Supermarket, kam obvykle chodím, má pro mě už svůj řád a dobře vím, kde co najdu. Za ty roky také vím, kdy je v obchodě největší nával a kdy je nejlepší přijít, aby člověk neriskoval, že bude stát v dlouhé frontě na pokladnu. Ale co mě vždycky šokovalo, byly ty akce. Tedy, ne akční ceny, ale lidé, kteří je měli jako jediný cíl svého nákupu.
Je pravda, že když je něco ve slevě, je to skvělý bonus, ale někteří lidé se chovají, jako by měli strach, že jim něco unikne. Například když je v akci toaletní papír, vypadá to, jako by se konal maraton – lidé se tam doslova vrhají a berou hromady balíků, jako by byl na světě poslední. Já si vždy říkám, proč?
Ale co se mi stalo teď, bylo fakt něco. Byly v akci jogurty, které mám ráda, a v regálu jich bylo posledních šest. Tak jsem si řekla, proč ne, a vložila jsem je do košíku. Pak jsem pokračovala dál, aby jsem vybrala nějaký sýr. Zrovna jsem se ohýbala nad regálem, když jsem zpozorněla. Viděla jsem, jak nějaká důchodkyně šmátrá v mém košíku a bere si mé jogurty. Byla jsem v šoku. Co si myslí, že dělá? Vůbec jsem neváhala a ihned jsem ji upozornila, že to nejsou její jogurty a ať je kouká vrátit zpět. Dodala jsem, že pokud je nevrátí, zavolám security. Paní vypadala zaskočeně a rychle jogurty vrátila. Její argument, že také chce nějaké, když v regálu už nejsou, vyvolal na mých rtech jen arogantní úšklebek.
Nakoupila jsem a jela domů s pocitem, že se světem je něco špatně. Proč by někdo krást jogurty z cizího košíku kvůli pár ušetřeným desetikorunám? Už dávno jsem přestala věřit v to, že lidé jsou vždycky dobří, ale tohle bylo něco, co jsem opravdu nečekala.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
