Petra Václavíková Těšila jsem se na polévku od dcery, to skončilo s prvním ochutnáním. V tu chvíli jsem na jazyku ucítila známou chemickou chuť. Podívala jsem se na dceru a zeptala se: „To je domácí vývar, nebo polévka z pytlíku?“ Kdybych věděla, jak tím svou dceru naštvu, radši bych si nechala otázku pro tebe.
Vařila jsem se s polévkou celé dopoledne
Byl to domácí, podle slov dcery kvalitní vývar, který vařila celé dopoledne. Kosti, trocha masa, mrkev, celer, petržel. Dále také česnek, pepř, nové koření, jedno rajče a cibule. Přesně jak to má být, aby byl výsledek dokonalý. Obdivuji dceru, že se rozhodla potěšit mě a připravit polévku tak, jak se má dělat. Jen kdyby neudělala tu osudnou chybu.
Čím dochutit?
Jakmile je vývar hotový, musí se přecedit. Následně se pro docílení lepší, silnější chuti může ještě zredukovat. Tedy, dá se vařit, aby se odpařila další voda. To ale není podmínkou. Posledním krokem už je jenom dochucení, protože bez toho vývar nebude nikdy chutnat tak dobře. A čím dochutit? To je přece jasné – solí. Klasickou, naprosto obyčejnou, běžnou solí. Ničím jiným. Jak jsem ale zjistila, moje dcera to nevěděla.
Lžíce chemie a bylo po polévce
Místo soli moje dcera použila známou kořenicí směs. Určitě ji máte také doma, prodává se pod různými názvy. Prostě ono typické polévkové koření, které má mnohdy nažloutlou barvu. Najednou byl vývar, který voněl po zelenině a masu, zcela znehodnocen lžící chemie. Ač se může zdát, že je složení zcela přírodní, je třeba u některých produktů, jako u těch, co používá moje dcera, číst etiketu. A najít tam látky zvýrazňující chuť a vůni, tedy typická éčka, která v dobrém domácím vývaru rozhodně nemají co dělat.
Škoda polévky
Dcera se hájila, že takto dochucený vývar jí prostě chutná víc. „Celé dopoledne vaříš vývar a potom ho znehodnotíš lžící chemie,“ kontrovala jsem. A pokračovala tím, že něco podobného do polévek vůbec nepatří. A jestli jí to chutná, patrně už je na chuť chemie natolik zvyklá, že vůbec neví, co jsou to přírodní chutě. Budu ji muset na oběd pozvat k sobě, aby je poznala.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Marie C.
