Petra Václavíková Vždy jsem chodila do restaurace, až mi jednou kamarád řekl: „Pojďme do tácovky.“ V tu chvíli jsem absolutně netušila, co má na mysli. Kam vlastně půjdeme a co tam mohu čekat. Po první zkušenosti se mi v takovém podniku tak zalíbilo, že už se nestravuji jinde. A lituji, že jsem dříve měla obavu takový podnik navštívit.
Co je to tácovka?
Také nevíte, co je to tácovka? Jedná se svým způsobem o restauraci. Ale s tím rozdílem, že zde nechodí číšník, ale obsloužit se musíte sami. Vzpomeňte si na školní jídelnu, kdy jste šli s tácem (proto tácovka) k okénku, dostali jídlo a to jste si odnesli ke stolu. To je stejné, jenom s tím rozdílem, že si můžete vybrat celou řadu jídel, mnohdy lepší chuti, než tomu bylo za dob školní docházky.
Pro všechny vrstvy
Vždycky jsem si myslela, že do tácovek chodí jenom dělníci či spodní vrstvy. Měla jsem je spojené s dobou socialismu, kdy tam lidé chodili hlavně „na stojáka“ na pivo. Proto mě překvapilo, kdo všechno tam seděl u stolů. Ano, byli tam i dělníci v montérkách, ale stejně tak i lidé z kanceláří, v obleku. A mezi nimi spousta standardně oblečených lidí.
Něco za něco
Tácovky mají své výhody i nevýhody. V restauraci se usadíte a vše ostatní obstará číšník. V jídelnách s tácem jste zároveň hostem i obsluhou. Musíte vystát frontu, objednat si, zaplatit, jídlo si donést ke stolu. A potom ještě odevzdat tác s prázdnými talíři na určené místo. Pravda, není to komfortní, ale benefity to přináší. Díky tomu, že se obsloužíte sami, může mít podnik mnohem přijatelnější ceny než klasická restaurace.
Jasně, na romantickou večeři pro dva nebo za gastronomickým zážitkem bych sem nikdy nešla. Ale o polední pauze na oběd, nebo když mám hlad a chci jednoduché jídlo za pár korun, je to jasná volba. Jen škoda, že na každém rohu je dnes spíše restaurace než klasická jídelna s poctivým a hlavně levným českým jídlem.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek.
