V práci mi říkají „krabičkář“. Odsoudili mě, protože nemám peníze na obědy v restauraci, říká Luboš

Pracuji v kanceláři a vždy jsem měl dobré vztahy se svými kolegy. Pracovní atmosféra byla příjemná a kolektivní obědy v místní restauraci byly součástí našeho každodenního rituálu. Byli jsme dobrá parta a vždy na obědech probrali řadu zajímavých, samozřejmě neformálních témat. Právě společné obědy byly jakýmsi stmelovacím prostředkem celého našeho ryze mužského kolektivu. Avšak vše se změnilo, když jsem si začal uvědomovat, kolik peněz utrácím za obědy mimo kancelář. Rozhodl jsem se, že začnu šetřit a začal jsem nosit obědy v krabičce. Obědy, které mi připravovala manželka.

Doporučený článek:  Největší zabijáky sexu máme každý den na talíři. Zdravý jídelníček přinese změny ve všech směrech

Tento můj krok, který byl z mé strany čistě praktický a ekonomický, však vyvolal neočekávanou reakci mezi kolegy. Zjistil jsem, že se mi začali posmívat a postupně jsem byl vytlačen ze sociálního kolektivu. Dokonce mi dali přezdívku „krabičkář“, což mě celkem zasáhlo. Připadal jsem si izolovaný a nepochopený. Moje rozhodnutí šetřit a jíst zdravější jídlo, které mi připravovala manželka, bylo najednou předmětem posměchu. Nechápal jsem, proč se moje osobní rozhodnutí týkající se obědů stalo takovým problémem.

I přesto jsem se snažil zachovat pozitivní postoj. Snažil jsem se kolegům vysvětlit, proč jsem se rozhodl pro změnu, a že to nemá nic společného s mým postojem k nim. Chtěl jsem, aby porozuměli mé situaci a respektovali mé rozhodnutí. Že důvod, proč nechodím na obědy, se netýká jich samotných a toho, že bych se jich chtěl stranit. Naopak. Klidně bych s nimi zašel třeba někam na pivo, kdybych měl tu příležitost. To, proč jsem vynechal společné pracovní obědy se týkalo jenom mé, tedy naší rodinné kasy.

Doporučený článek:  Káva po ránu je oblíbená. Jiný nápoj tělo ale nabudí mnohem lépe

Vlastě jsem si uvědomil, že mí kolegové hodnotí lidi jenom podle peněz a ochoty je utratit. Ti, co si hrají na „hogo fogo“ a chodí do restaurace na obědy, jsou ti správní. Ti, co chtějí žít trochu ekonomicky, jsou špatní. Ale prosím, radši budu vystrnaděn z kolektivu, než abych denně dával minimálně 150 Kč za oběd v hospodě, když manželka mi totožné jídlo, mnohdy chutnější, bez problémů uvaří za pár desetikorun. Klidně ať se se mnou nebaví, ale z mých ušetřených desítek tisíc ročně budeme mít alespoň s manželkou pěknou dovolenou.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
.

Doporučené články