Receptovník

Jsem obyčejná žena, matka a manželka. Můj život je obyčejný, až na jednu věc – vaření. Není to tak, že bych neměla ráda dobré jídlo. Miluju ho. Ale nesnáším to nekonečné stání u sporáku, každý den, jako bych byla nějaký rodinný kuchař. Když mám náladu něco dobrého uvařit nebo upéct, jdu na to. Ale stát u plotny z povinnosti, to mě nebaví. To mě neskutečně štve. Můj muž chodí na obědy do restaurace, děti mají obědy ve škole. Není to tedy o tom, že by má rodina neměla teplé jídlo. Mají ho všichni každý den.

Jako dlouholetý hospodský, který celý život stojí v hospodě za pípou, jsem byl svědkem mnoha změn v trendech čepování piva. Vzpomínám si, jak dřív bylo zvykem čepovat pivo na třikrát s pořádnou čepicí pěny. Teď se zase objevují preference pro vysokou, mokrou pěnu a pivo natočené na jeden zátah. V naší hospodě platí, že host dostane pivo čepované přesně podle svého přání. Jestli chce klasickou hladinku, pivo na třikrát, nebo šnyt či mlíko, dostane, na co má chuť. Jak se u nás říká, “náš zákazník, náš pán“.

Stereotypy jsou bohužel všude kolem nás. Setkáte se s nimi i ve chvíli, kdy si jdete posedět do pivnice, na pár piv. To, že jste ženy, může znamenat, že vám obsluha bude chtít automaticky vnucovat něco, co nechcete. Byl páteční večer a s manželem jsme se rozhodli zajít si na pivo. Jenom tak si na chvíli sednout, dát si pár pár sklenic oblíbeného nápoje a popovídat si. Měli jsme za sebou náročný týden a těšili se na relaxaci u dobrého piva. Atmosféra v pivnici byla příjemná a uvolněná, přesně jak jsme očekávali.